léčiva - autoimunita

Autoimunita je stav, při kterém některá ze složek imunitního systému reaguje na struktury organismu vlastní, které tím poškozuje. Příkladem autoimunitního onemocnění je roztroušená skleróza, revmatoidní artritida nebo Sjögrenův syndrom. Autotolerance je naopak schopnost organismu tolerovat struktury jemu vlastní. Její porucha je příčinou patologického stavu - autoimunity. Autoimunita se týká také poruchy funkce štítné žlázy. Jsou to záněty štítné žlázy, nedostatečnost kůry nadledvin (Addisonova nemoc), projevy revmatických a systémových nemocí (SLE, *revmatoidní artritida) aj. V léčbě se k potlačení nesprávně zaměřené imunitní reakce uplatňují imunosupresiva a kortikoidy. Srov. autoantigen, autoprotilátka. Vlastní příčina tohoto stavu není známa. Předpokládá se porucha v řízení imunitního systému, v současné době se stále více uvažuje o vlivu některých virů, které často skryty nutí organismus a jeho obranný systém k časté stimulaci a reakci apod. Je známo, že viry umí bravurní mimikry a dovedou obranný systém zmást. Tyto problémy, i když nejsou jediné, mohou vést k novodobému fenoménu, CFIDS neboli chronickému únavovému syndromu. To, že organismus reaguje tak, jak reaguje, je důsledek nějaké příčiny. Nebo složitého souboru příčin. Náš obranný systém je sám o sobě velice složitý. A naše životní prostředí a velké množství různých stresorů (chemických, ekologických, psychologických a dnes velmi často i klimatických) mu práci příliš neulehčují. Musí neustále reagovat, informovat, zasahovat, excitovat a zase utlumovat organismus a zároveň všechny adaptační reakce harmonizovat.